KONEC HÁDKY.

Jaroslav Vrchlický

KONEC HÁDKY.
Šli milující sadem zkvětlým, kol květů purpur plál a běl, nad jejím vlasem skloněn světlým, on tichým, snivým hlasem děl: Viz rudé květy na jabloni, viz ty, jenž zdobí hlohu keř, mé lásky zvěsť z nich sladce voní, ty rostou ze srdce mi, věř! Však ona vrtíc hlavou děla: Ty, jenž se nachem zaskvěly, ty mého srdce krev jsou vřelá, ty rostou z něho, příteli! 67 On odporoval. Vzešla hádka, chtěl každý rudé svými zvát. Jak skončila as ta pře sladká? To, pravím, nechtějte se ptát; Vímvím, černohlávek na jabloni, jenž letěl kol, se tomu smál. Květ bílý ze srdce jim voní, však rudý na líčku jim plál. 68