SULAMIT.

Jaroslav Vrchlický

SULAMIT.
Když jsem vyšla na vinice lehká jako pták, sypaly mi růže v líce lístků vonný mrak. Jaký den to krásný, vonný, jaký sladký vzduch, s nebe mračen beze clony zemízemi líbal bůh. Když jsem vracela se domů, vinicí táh’ šer, vítr lkal jak v loubí stromů pláč Sionských dcer. 96 A mé líčko žhnulo, plamen, temně do krve – cítila jsem v ňadrech kámen, srdce poprvé! 97