III. PÍSEŇ ČÁPŮ.

Jaroslav Vrchlický

III.
PÍSEŇ ČÁPŮ.

Klap, klap! To ťuká na okap; hle, z roztavených horských sněhů hřmí ručej u divokém běhu bez břehu jak démantový slap. Klap, klap! Fialky, kam jsi šláp’šláp’, zří u starých zdí modrým okem, jich vůně s tebou každým krokem; skal bokem mech sivý tkví se nad hedváb’. 128 Klap, klap! Jsou strouhy perel žlab, a v slunci svítí stříbrem řeka, ve mlýně, v rákosí kde vtéká, kdos čeká let náš, jež neocháb. Klap, klap! Svit blaha v matky úsměv skáp’ a zvolna o polední chvíli náš pár se v staré kolo chýlí nad bílý mlýn čnící z vrb a na řeřáb. Klap, klap! veVe zpěvný koncert žab se kolébavka matky míchá nad děckem, jež v snu sladce dýchá, a z ticha takt z výše klektá čáp. 129