PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

PÍSEŇ.
Když je dáno ptáku každým jarem pět, proč bych se v tvém zraku neměl denně chvět? Když je dáno květu v rose denně plát, proč bych z tvého retu neměl rozkoš ssát? Když je hvězdám přáno v zrcadlo vln zřít, proč bych ve tvém „ano“! nesměl znovu žít? 45 Chvít se jako lyra, píti blaho z úst, dechem všehomíra bujeti a růst; Zhlížetzhlížet se jak v řece ve vlnách tvých dnů, pustit z písní klece ptáka svojích snů; Hledatihledati a najít a v tom ztratit zas, tisíc květů zbájit tam, kde život zhas’; Nocnoc mít plnou míru a den jeden shon, jako na klavíru tón když honí tón; Úsměvemúsměvem a slovem okrášlit svůj bol, jako v květu novém zaplá holý stvol; 46 Doufatdoufat a mřít strachy, v duši své tříšť hvězd: věčnosť a mžik plachý život, láska jest! 47