LOGIKA LÁSKY.

Jaroslav Vrchlický

LOGIKA LÁSKY.
K starému zlatníku jsem přišel kdys; nad achat skloněn, jaspisjaspis, nad tyrkys, v šperk skládal všecky do obruby zlaté. – To známé kameny zde, mistře, máte, co sestavíte z nich? – Vše zde juž bylo, čím hrdlo ženy kdy se ozdobilo. V les vešel jsem, jenž v jarní páře stál a v slunci rozzvučet se uchystal. Ach, drozd a slavík, věru známá nota! Tím vesnu les chce vítat do života? Co stojí svět, vždy jedna píseň stejná, táž zeleň kol a táž motýlů hejna! Pak domů šel jsem, divný v srdci spor a z obrazů a známých metafor 48 jsem začal skládat šperk své písně taky, tvůj v srdci úsměv a tvé slunné zraky bez starosti, že všecko zde juž bylo. Kéž tobě by se v tom jen zalíbilo! 49