PÍSEŇ.
Když je dáno ptáku
každým jarem pět,
proč bych se v tvém zraku
neměl denně chvět?
Když je dáno květu
v rose denně plát,
proč bych z tvého retu
neměl rozkoš ssát?
Když je hvězdám přáno
v zrcadlo vln zřít,
proč bych ve tvém „ano“!
nesměl znovu žít?
45
Chvít se jako lyra,
píti blaho z úst,
dechem všehomíra
bujeti a růst;
Zhlížetzhlížet se jak v řece
ve vlnách tvých dnů,
pustit z písní klece
ptáka svojích snů;
Hledatihledati a najít
a v tom ztratit zas,
tisíc květů zbájit
tam, kde život zhas’;
Nocnoc mít plnou míru
a den jeden shon,
jako na klavíru
tón když honí tón;
Úsměvemúsměvem a slovem
okrášlit svůj bol,
jako v květu novém
zaplá holý stvol;
46
Doufatdoufat a mřít strachy,
v duši své tříšť hvězd:
věčnosť a mžik plachý
život, láska jest!
47