Tannhäuser.

Jaroslav Vrchlický

Zabloudil jednou v horu Venušinu; toť celý hřích; jak málo je to v žití! Čím všecko proti vášně vlnobití, jež prožil jednou na bohyně klínu? Co pozděj pykal, žluči co a blínu, co resignace, která nenasytí, co vlastních slzí mohl v bolu píti, tak celý dlouhý život kráčel v stínu. U Eližběty mar to cítil znovu: Ta rozkoš byla celá otrávená, pro pláč se sotva dostati moh’ k slovu. A Venuše jak světice – vždy žena! Ta ctností a ta hříchem nás vždy svádí, a kdo je vinen posléz? – Pouze Mládí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

251. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SIROTEK. (Stanislav Popelka)
  2. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  3. VY, KTEŘÍ V STESKU... (František Kvapil)
  4. SMUTEK ŽIVOTA. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. Data fata secutus. (Jaroslav Vrchlický)
  6. AMARA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Mladé trpitelce. (Alois Škampa)
  8. DUMA NOČNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Mors. (Jaroslav Vrchlický)
  10. AKÁTY. (Karel Mašek)