SMUTEK ŽIVOTA.

Adolf Bohuslav Dostal

Ve snech vídat dálky nesmírné a posvěcené, na skalinách strmých hranic světla k nebi pálit, ve hlubinách duše bouře slýchat rozlícené, a stát vedle plotu, nemoci se na krok vzdálit! Cítit se tak malým, a tak bez moci a krásy všechen život marnit, jak se dnové za dny plouží, ani nemít sílu setřít slzu s drahé řasy, ani dobře neznat, komu vlastní srdce slouží! To jsou mlhy, jimiž listy mládí ovlhly mi příliš záhy v létě. Jak je donést do jeseně! A jak, i když svitne oblakami sešedlými, nemusiti myslit, myslit na to každodenně!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

943. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Emanuel Miřiovský)
  2. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  3. VY, KTEŘÍ V STESKU... (František Kvapil)
  4. Topoly. (Boleslav L. Černý)
  5. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  6. V sněhu. (Xaver Dvořák)
  7. SIROTEK. (Stanislav Popelka)
  8. Mladé trpitelce. (Alois Škampa)
  9. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle! (Karel Nejč)
  10. Srdce čisté stvoř mi, ó Bože! (E. Antonowicz)