Primavera.

Jaroslav Vrchlický

Ve lněných vlasech spící fialky po sněhu kráčí bosonohé dítě, zrak horečný je upjat do dálky – ó, jistě klesne v závěj okamžitě! Stvol nerozkvětlých zvonků v dlani se nad ním Anděl smrti sklání. V tom děcku s první písní jara vzlet’ náhle první skřivan ze zástěrky, kam vkročí, juž to raší, hárá, tu sněženka stře bledé svoje šperky, sníh taje, mizí skoro zázrakem. Svit bledý prodírá se oblakem; však nevíš, co se děcku sklání k čelu, je jasmínu to květ či asfodelu? A dítě, co jen může, spěchá, pod nožkou plá mu petrklíč a lecha, nad hlavou jedna píseň zvonkovitá, po stráních bez juž i hloh zkvítá a brillianty tekou strží; na stvolu, jejž duch v ruce drží, je každý zvonek safir živý. A smrti Anděl sám se tomu diví.

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

381. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Spící Angela. (Xaver Dvořák)
  2. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  3. Z podzimních toulek. (Alois Škampa)
  4. PRVNÍHO BŘEZNA. (František Kvapil)
  5. Svlačec. (Jaroslav Vrchlický)
  6. JARNÍ MOTIVY. (Herma Pilbauerová)
  7. XXVII. BALLADA O ŠEDIVÉ SKABIÓSE. (Jaroslav Vrchlický)
  8. IV. Hleď, drahé dítě, jak to kolem pučí: (Rudolf Pokorný)
  9. XIX. (Z jara na hřbitově.) (Jaroslav Vrchlický)
  10. KOS. (Jan Červenka)