Primavera.

Jaroslav Vrchlický

Primavera. (Dle staré rytiny.)
Ve lněných vlasech spící fialky po sněhu kráčí bosonohé dítě, zrak horečný je upjat do dálky – ó, jistě klesne v závěj okamžitě! Stvol nerozkvětlých zvonků v dlani se nad ním Anděl smrti sklání. V tom děcku s první písní jara vzlet’ náhle první skřivan ze zástěrky, kam vkročí, juž to raší, hárá, tu sněženka stře bledé svoje šperky, sníh taje, mizí skoro zázrakem. Svit bledý prodírá se oblakem; však nevíš, co se děcku sklání k čelu, je jasmínu to květ či asfodelu? A dítě, co jen můžemůže, spěchá, pod nožkou plá mu petrklíč a lecha, nad hlavou jedna píseň zvonkovitá, po stráních bez juž i hloh zkvítá a brillianty tekou strží; na stvolu, jejž duch v ruce drží, je každý zvonek safir živý. A smrti Anděl sám se tomu diví. [13]
Básně v knize Potulky královny Mab:
  1. Prolog.
  2. Primavera.
  3. Dcera Tintorettova.
  4. Miranda.
  5. Sněhulka.
  6. Fragoletta.
  7. Květinářka.
  8. Moderní profil dívčí.
  9. Dumka.
  10. Hurisky.
  11. Předměstí.
  12. Tři dívčí profily.
  13. Mladá dívka.
  14. Clown.
  15. Po lektuře.
  16. Jarní prška v lese.
  17. Vánoční vzpomínka.
  18. Původ perly.
  19. Ohnivý muž.
  20. Skřítek v nebezpečí.
  21. Sen.
  22. Zvonky v sněhu.
  23. Květ na hrobě.
  24. Romance o zakleté zahradě.
  25. Romance Puka.
  26. Stará sýpka.
  27. I.
  28. II.
  29. III.
  30. IV.
  31. V.
  32. VI.
  33. VII.
  34. VIII.
  35. IX.
  36. X.
  37. XI.
  38. XII.
  39. Pohádka o modrém lotosu.
  40. Dvojí ekloga o Orfeovi a Eurydice.
  41. I. Antická.
  42. II. Moderní.
  43. List.
  44. Stará pohádka.
  45. KOVÁŘ A SMRT
  46. Epilog.