Jarní prška v lese.

Jaroslav Vrchlický

Jarní prška v lese.
Mechem svěžím lehce noha kráčí, ze všech stran se mladé listí tlačí, ze všech stran to raší, kvete, voní, těžká jehnědou se haluz kloní. Živý smaragd, kde spočine oko; v moře zeleně jak přehluboko dál se noří, bílý peň až břízy v různých tónech té zeleně mizí. Lehký šum a náhle krok tvůj stane, jarní prška v mladé listí kane s prouhy mraku a v to slunce svítí, v každé kapce spící opál nítí. A vše hraje, leskne se a hoří, jako bych stál v hloubi na dně v moři, v zeleň sklem zřel z potápěče zvonu, ba, teď zdá se mi, že v perlách tónů! Každá krůpěj až v dno duše splývá, jak pod prsty duchů tam to zpívá... Jako přimrazena noha stojí – Sladké tóny, kdo vás v píseň spojí? 53