Romance Puka.

Romance Puka.
Ondy ořech dutý za masku jsem vzal, v krunýř jeho žlutý dírky vyvrtal. Dírky pro dvě oči, v dutinu jsem vlez’ a skryt ve klokočí zíral v dálný les. Fantastické, dálné volné průhledy kynuly tu v kalné oči nezvedy. Nikým neviděný všecko viděl jsem, jak před zjevem ženy divadlem je zem. Moh’ to roháč říci, za družkou jenž spěl, v doubí stříbrolící kde kvet’ jitrocel. 75 Vever o tom věděl v šeři borovic, veverce jenž hleděl stříknout zrnka v líc. Srn, jenž odhodlaně k potoku se bral, kam pít chodí laně, jak jen měsíc vzplál. A pták na to věřívěří, žluna, kos i drozd, dí to jejich peří, rozsypané v hvozd. Doupnák, ten tím kvílí v stínu vlhkých skal, echo, to tím šílí a zní dál a dál. Ach, před ženy zjevem zem je divadlem, vše se stává zpěvem a zpěv polibkem! Vše se mění divem – než se naděješ, vše hrá v plesu živém i nadějí též! Nad vším čarným prutem mávne illuse, 76 žár vzplá v kmenu dutém, staré haluze Šumíšumí, šepcí, dýší jako v mládí zas, chví se láskou v tiši květy sedmikrás! Všady vládne láska, jen se neptej kde? Každá její maska vítána je zde! V ořech skryt jsem viděl – zázrak čarovný, – zač bych dřív se styděl u své královny. V starých buků stínu jako v pohádce měla na svém klínu – hlavu ušatce. Šimraje mu šíji, uši líbala, v lásky poesii níž se shýbala. A ty uši stále rostly a jich stín na holé stál skále i pad’ v lesa klín. 77 A když král sem přišel a zřel obraz ten, polibků zvuk slyšel, stanul udiven. Slyšel povzdech, mnohý něhy sladký ston; uší stín – to rohy, měl je – Oberon! 78