Sněhulka.

Jaroslav Vrchlický

Sněhulka.
Z huňaté čapky, jež samý sníh, dvě srnčí těkají oči, jako když sluneční paprsk v mih po pláni sněhové skočí. O sněhulce znáte pohádku: Jen v zimě kroky k nám snula, však při prvním jara počátku se v slunci hned rozplynula. Z huňaté čapky, jež samý sníh, dvě srnčí těkají oči, a zvoní tak srdečný, veselý smích, jak dívce hoch v náruč když skočí. Pro pohádku však si nestýsknu, tím humor si nepokazím; já sněhulku v objetí přitisknu a nezmizí – o to se sázím! Z huňaté čapky, jež samý sníh, dvě srnčí blysknou se oči a ze srdečka láska v mih, jak jarní slunce jí skočí! 18