Prolog.
(Básníkova jizba. Knihovna v pozadí. Na stole spousta papírů. Noc.
Básník usnul v křesle, lampa dohořívá.)
Královna Mab
(vjede oknem po paprsku měsíce).
Skoro zdá se, milý hochu,
tebe škádlit, čas je trochu.
Usneš mi tu jako v lese
pahýl sněhem zavatý.
Vzhůru šotci, v jarém plese!
Máje všemi poupaty
ať to pučí, kvete, raší,
ať to rejdí, víří, straší
mozku jeho doupaty!
Ať to zní jak tenká struna,
jako křídlo komáří,
ať to jako modrá luna
v mlze hvozdů zazáří!
Jako pavouk dlouhonožka
hnědých mechů přes lupen,
pele prášek, hudby troška
vyzlatiž mu jeho sen!
[7]
Z upomínek hlubé studny
vstaňte v mlze průzračné,
kde rád těká si duch bludný,
přeludy sem oblačné!
Z říše báje, v rouchu zkazky
tisíceré vemte masky
z vln závoje průsvitné,
trochu žertu, hodně lásky
vzbuďte v duši soucitné!
Ze snů okna mystického
nahledněte v duši jeho,
z přírody též velké dílny,
kde tká tisíc volných ruk
kosmu píseň v akkord silný,
v duši vleť mu tvar i zvuk,
lesů šum a vůně luk!
Z mrtvé pergamenu žluti,
z lipské vazby moderní,
v směsi, jež smích na rty nutí,
proti vkusu, podle chuti
v stín se ztajte večerní,
líbezní a příšerní!
Mějte obrys kavalírů,
dívek sladké profily,
stíny dějin, stíny mythu
mihněte se v hravém třpytu,
neste oštěp, neste lyru,
zatočte se v plachém víru
tichým letem netopýrů,
jak jste se kdy napily
z tichých vod na břehu Lethe,
nepenthes kde rudý kvete.
Rychle jemu pod lebku
pověste své hamaky,
8
jak nad děcka kolébku,
které šálí přízraky
obrů, vil a šotků různých,
polo hrůzných, polo luzných,
měnivých jak oblaky!
Vše, co v duši vkouzlíte mu,
oblaku buď prchavému
rovno lehkou stínů hrou,
bez jádra a bez podstaty,
s prášníků pel maně svátý,
s křídel mšic, hvězd prášek zlatý,
luny paprsk ztaven tmou.
Juž se noří z mlh a strou,
s hudbou letí, s hudbou jdou!
Rychle přes leb jemu nyní,
vozík můj mu skráň juž stíní,
kolem uší tenkým svistem,
moucha jak když běží listem,
kolem nosu rychlým cvalem,
hle, juž by se vzbudil málem,málem
(jistě ve svém snu je králem!)králem!).
Dvakrát dolů, třikrát výš,
křížem, krážem k bradě níž,
vidin vrchovatou číš
rozlijte mu v lebku již
i ve tichou ňader skrýš!
Vadnoucí pak růži bílou
za obrazem milenky
vezmu a ji se vší silou
hodím v jeho myšlenky.
Hle, jak v snění usmívá se!
Blázen velebí svůj osud,
šťastný v snění, v lásce, kráse,
vzbouzí se... Teď rychle odsud! –
9
Básník
(se zbudí a zahlédne prchající Mab okny na paprsku měsíčném).
Před čtyřiceti lety právě
se mihla nad mou kolébkou
a zas teď hravě v plné slávě
mi hýří stejně pod lebkou.
Jak u Shakespeara odlétá
a mizí – a má hlava prázna. –
Jak dlouho bude koketa
si ještě ze mne dělat blázna?
10