PROLOG.

Jaroslav Vrchlický

Mně z vůně, paprsků a rosy a z písně, kterou pějí kosi, a z hvozdů šera, z páry luk pad v duši dech a svit a zvuk. A v květu střemchy, v květu hlohu čtu zřejmě, že též kvésti mohu; a že mám zaplát, slyším zvěst se ke mně snášet s písma hvězd. Má duše miluje a věří, v dnu její tmy se jitro šeří; mám bílou růži v srdci svém, tož soucit se vším, lásku k všem. Hle, příroda mír všemu vrátí, i skály zdobí, hroby šatí, květ broskve tká na starou zeď – já v jejích stopách kráčím teď.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

38. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Musím! (Jaroslav Vrchlický)
  2. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  3. XIV. Naše láska každým jarem (Jaroslav Vrchlický)
  4. Někam do daleka. (Růžena Jesenská)
  5. XXII. BALLADA O JEDNOM VLČÍM MÁKU. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Prosba. (Adolf Heyduk)
  7. báseň bez názvu (Jaroslav Vrchlický)
  8. Z lesů. (Růžena Jesenská)
  9. SLOKY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)