Jak vítám vás, letnice ducha,
kde v srdci vše se hne a pne,
kde každý sen a každá tucha
rozkvétá v síle tajemné!
V stín samoty jste zdrojem snění,
v noc jara dívky políbení,
v žár leta pohár, jenž se pění,
ve chmury noci záblesk dne!
Ó že jen jednou v žití přáno
váš hesperidský trhat plod,
v svém srdci vítat krásy ráno
a idealů zářný vzchod!
ó že jen jednou v dlouhém žití
se jiskra božství v hrudi vznítí
a vzplane, jak když měsíc svítí
v hvězd plápolu nad tichem vod!
Vše krásy, které jenom tají,
stráň lesnatá a květný luh,
žár slunce, kterým plody zrají,
i ve poupatech tvorčí ruch;
vše poklady jsou otevřeny,
sny dětství znova oživeny,
tu listí šum, tam v řece pěny,
a všady život, všady duch!
A vším hlas jeden tajuplný
proniká nebe, moře, zem;
kdo spočítá ty všecky vlny,
jež probudí svým paprskem?
Jím: „plynu!“ šumí řeka k mořím,
jím hvězda k hvězdě volá: „hořím!“
jím bůh sám k sobě mluví: „tvořím!“
a já k své duši pravím: „jsem!“
Ó jsem a žiju! jaké kouzlo,
ó chvíle štěstí blaživá!
hle hádě, které v rumy sklouzlo
a na slunci se vyhřívá,
i orla skřek v oblačné výši,
dech fijalek, když v taji dýší,
i spící panther v skalné skrýši
tě zná, ó vesno zářivá!
Ty srdce lidské, kalný krystal,
ozáříš v jeho zátiší,
to srdce, byť se ráj mu chystal,
přec jeho tluk se neztiší.
Zář citu pustíš jeho hranou
a hned v duhových barvách vzplanou
a v perlách v písně kalich skanou
vše tuchy lidstva nejvyšší!
Ó mladosti! proč jenom jednou
se mihneš žití zrcadlem?
proč záhy vášně křídla zvednou
a řádí v květu opadlém?
proč aby člověk poznal eden,
dřív musil býti ďáblem sveden,
proč nestačí tvůj doušek jeden
máj vzkřísit v srdci uvadlém?
Či máš nám proto dražší býti,
že zaplaneš jen jedenkrát?
či má snad srdce zapomníti
a život jest jen shon a chvat,
jen samé přání, nikdy činy,
a nikdy světlo, samé stíny,
a stále trpět bez příčiny
a více jarem nezaplát?
Však buď jak buď, vše rád chci nésti,
čím obdaří mne příští věk,
chci umírat, jak chtěl jsem kvésti,
chci v před, však nikdy nazpátek!
Ó mladosti! kéž s tvojich tváří,
jež v zrak můj nyní sluncem září,
ve chmurné stíny mého stáří
jen jeden padne paprslek!