Sonet o sonetu.

Jaroslav Vrchlický

Co na té formě, že mne vždycky láká? Já nad ní uzavřel již účty žití, přec rádo srdce vždycky něco cítí jak stlumený vzlyk vězněného ptáka. Co ještě ve mně touží nad oblaka? Co z věčných zdrojů žádá úkoj píti, se zvedá, vzlétá, hledá, zkvétá, řítí, je hvězdný vír to, dětského let draka? Já nevím. Svému následuji pudu. Ó formo Petrarky, ó formo Tassa! Ó kotvo v lásce, v zoufalství i trudu! Nad zemskou vždycky pozvedáš mne hrudu, a čím hruď rve se, zápolí a jásá, vše rájem v tobě – jiný sotva budu!

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

60. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mezi čtením Petrarky. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VII. Zašum mi v ochlad, jaré doubí, (Vítězslav Hálek)
  3. None (Miloš Červinka)
  4. JÁ JSEM TĚ VŽDYCKY MILOVALA... (Růžena Jesenská)
  5. EPILOG. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Co jsou platny mi mé chudé verše a mé rýmy, (Vladimír Frída)
  7. Bída se na rámě mi zavěsila (Josef Holý)
  8. BEZ NÁZVU. (Josef František Karas)
  9. 385. Pod lipou mne anjel kolébával, (Jan Kollár)
  10. LXXIII. Jaké práce mne to druhdy stálo, (Josef Uhlíř)