Mezi čtením Petrarky.

Jaroslav Vrchlický

Já Petrarku jsem nemiloval z mládí, po číši plamennější ret můj práhnul, já v divějšího oře hřívu sáhnul, jenž v nozdrách blesky s větry v závod pádí. Však vím teď, sny nic v světě nenahradí, teď k tomu snílkovi jsem rád se nahnul, roj tužeb mých jak ptáků zástup táhnul v stín olivy té, která věčně chladí. Co milujem, je vždycky ve snu větší. Čím život raní, to sen vždycky zléčí. Sen opium jest, které v duši máme. A ideál, za kterým život spěje, ať bouří, bolem, vichrem beznaděje, toť také sen a také neoklame.

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

57. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VII. Zašum mi v ochlad, jaré doubí, (Vítězslav Hálek)
  2. Sonet o sonetu. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Lel a básník. (Šebestián Hněvkovský)
  4. Vyznání. (Beneš Grünwald)
  5. NEZABUDKY (Antonín Klášterský)
  6. IX. Na Kollara. (Jan Pravoslav Koubek)
  7. None (Miloš Červinka)
  8. SONET. (Antonín Klášterský)
  9. Cesta slávy. (Jaroslav Vrchlický)
  10. * * * (Josef Svatopluk Machar)