Pyramidy.

Jaroslav Vrchlický

Pyramidy.
Když Farao svou stavěl pyramidu, on věděl, proč že věky trvat bude; své suché tělo uvadlé i chudé v ní zvěční i svou pozlacenou bídu. On tušil, věky přejdou, pastýř v klidu a stáda supů, pouští písky rudé, sfinx s prsy vypjatými, zde i všude týž symbol taje děsný všemu lidu. Sta stavělo byt, kde měl jeden dřímat; v tom egoismus historie celý. Kde láska, jež má všecko obepínat? Ku mumiím když stoupá v průchod stmělý syn doby nové, jak je malý, cítí, jak faraoni též neumí žíti. [13]