Kentaur.

Jaroslav Vrchlický

Kentaur.
V hru oblaků, jak bývá v podjeseni, jsem vhroužil oko, tvar jich nový stále v kentaura vzrostl, který nenadále se zvedal v změti, jež se pořád mění. Výš vzletět chtěla v lehkém opojení tvář lidská s hrudí, hřbet však roven skále tíh’ k hmotě, a já cítil v hořkém žale boj odvěký v dvou světů zápolení! Svit slunce, těkající v této změti, dal náhle netvoru dvě křídla bílá a kolos půl stín a půl světlo letí... Ó snílkové! Ó tvůrci Ideálu, v kom jednou promluvila křídel síla, ví, co to stojí, křídlem unést skálu! [23]

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický