Kentaur.

Jaroslav Vrchlický

V hru oblaků, jak bývá v podjeseni, jsem vhroužil oko, tvar jich nový stále v kentaura vzrostl, který nenadále se zvedal v změti, jež se pořád mění. Výš vzletět chtěla v lehkém opojení tvář lidská s hrudí, hřbet však roven skále tíh’ k hmotě, a já cítil v hořkém žale boj odvěký v dvou světů zápolení! Svit slunce, těkající v této změti, dal náhle netvoru dvě křídla bílá a kolos půl stín a půl světlo letí... Ó snílkové! Ó tvůrci Ideálu, v kom jednou promluvila křídel síla, ví, co to stojí, křídlem unést skálu!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zev, olymp, afrodita, zeus, olympus, prométheus, hélios, helios, kentaur, nymfa

165. báseň z celkových 407

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tirésias. (Jaroslav Vrchlický)
  2. báseň bez názvu (Jaroslav Vrchlický)
  3. báseň bez názvu (Jaroslav Vrchlický)
  4. Hymny. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Tryzna za Boecklinem. (Jaroslav Vrchlický)
  6. HYMNA LAZAROVA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Dva hlasy. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Logika dějin. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Dcera potopy. (Jaroslav Vrchlický)
  10. MARIA AEGYPTIACA (Jaroslav Vrchlický)