Tajemství Herostrata.

Jaroslav Vrchlický

Tajemství Herostrata.
Jsou duše takové. Po zmaru chvátá jich celá bytost, kde co vidí klíčit, plát, zářit, v zárodku se musí zničit, vše zdeptat musí zlověstná jich pata. Štván takto, lačný Herostrates chvátá v chrám Diany – zřel příliš krásný tyčit se do hvězd, nedovedl úžas líčit, však pochodeň zaň promluvila vzňatá. Snad bylo mu samému v posled líto, co učinil v své ctižádosti slepé – leč skutku hlavní pero bylo skryto. Pod římsou neušetřil hnízdo ptence, vše sžehl, co tu plálo velkolepé... On? – Nikoli! – Jen zloba impotence... [25]