Starý kritik.

Jaroslav Vrchlický

Starý kritik.
Tak osud hraje s námi. V lidstva davu jsem potkal jej na dnešní promenádě, byl celý bílý od hlavy až k bradě a holí cestu klestil si skrz vřavu. Kdys nesnes jednu směle vzpjatou hlavu; byl mrtev, jeho kdo se nevzdal radě, kdo cele jeho nadtyranské vládě se nepodrobil, nenalez’ též slávu... I mně svou holí, tlustou, sukovatou ty nejkrásnější plody stlouk’ a srazil, tam kroupy vrh’, kde žil jsem duší vzňatou. Jej vida, jak se nyní v slunci plazil, mně srdečně ho v duchu líto bylo... zřel člověka jsem pouze – ne však dílo... 45

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický