Sonet časový.

Jaroslav Vrchlický

Sonet časový.
Je každá báseň kázní, příteli, ty světu se jí třeba nezavděčíš, leč jistě nějakou svou ránu zléčíš, o které druzí tuchy neměli. Což rána – ta se časem zacelí, ať před svým Bohem v tiché dumě klečíš, ať orlem letíš v kruzích stále větších, vždy tobě bude jako oceli. Čist, nepoddajný vyjdeš, neoblomný. Co kázeň jest, je velké dobrodiní; to nechápe-li kdo, být nemůž’ skromný. Vždyť krása deptá vše, skráň každou stíní, jak zjevení klín její šlehne hromný všem v hruď – Je vinou tvou, že jsou tak líní? 48

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický