Sonet časový.

Jaroslav Vrchlický

Je každá báseň kázní, příteli, ty světu se jí třeba nezavděčíš, leč jistě nějakou svou ránu zléčíš, o které druzí tuchy neměli. Což rána – ta se časem zacelí, ať před svým Bohem v tiché dumě klečíš, ať orlem letíš v kruzích stále větších, vždy tobě bude jako oceli. Čist, nepoddajný vyjdeš, neoblomný. Co kázeň jest, je velké dobrodiní; to nechápe-li kdo, být nemůž’ skromný. Vždyť krása deptá vše, skráň každou stíní, jak zjevení klín její šlehne hromný všem v hruď – Je vinou tvou, že jsou tak líní?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

84. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pro útěchu! (Jaroslav Martinec)
  2. báseň bez názvu (Miloš Červinka)
  3. BEZ NÁZVU. (Josef František Karas)
  4. Rada. (Jaroslav Vrchlický)
  5. KUPLET DIDAKTICKÝ. (Viktor Dyk)
  6. Pějte si vy Apollovi sluzi, (František Sušil)
  7. Po lektuře Goetheho. (Jaroslav Vrchlický)
  8. MLADÉMU SKLADATELI. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Xav. Dvořákovi za připsání jeho knihy „Meditace“. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VII. Zašum mi v ochlad, jaré doubí, (Vítězslav Hálek)