Jaro.

Jaroslav Vrchlický

Rok za rokem z hojnosti svého rohu fialy siješ, podléštky a lechy, tkáš konvalinky mezi svěží mechy, kam skloníš v rosu okřídlenou nohu. Co šípků podél cest, co v plotech hlohů, co písní z hvozdů skal se vrací echy, co v sítí šeptů, v olších jaké vzdechy, div nevěřím zas v život starých bohů. Ne poupatům jen, ňadrům též je těsno, vše k slunci touží rozpnout se a kvésti, tím vinna vším jsi, sladkodechá Vesno! A vše tak mladé jest a svěží, ryzí, že v srdci cítíš mladosti sen kvésti a v očích pláč, když jiné není mízy.

Patří do shluku

kukat, žežulka, kukačka, zakukat, žežhulka, drozd, pukat, fialka, buk, luka

87. báseň z celkových 238

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RŮŽOVÝ KEŘ (František Odvalil)
  2. Ve květu. (František Serafínský Procházka)
  3. Kukačka. (Jaroslav Vrchlický)
  4. V SOUMRAKU LETNÍM. (Irma Geisslová)
  5. a přece (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Žežhulice kuká v houští, (Adolf Heyduk)
  7. LIV. Vy zpěvní druzi jarních poupat, (Vítězslav Hálek)
  8. Smutná láska. (Bohdan Kaminský)
  9. Anemona lesní. (Alois Škampa)
  10. CHVÍLE HOMERSKÉHO SMÍCHU (Antonín Sova)