Jaro.

Jaroslav Vrchlický

Jaro.
Rok za rokem z hojnosti svého rohu fialy siješ, podléštky a lechy, tkáš konvalinky mezi svěží mechy, kam skloníš v rosu okřídlenou nohu. Co šípků podél cest, co v plotech hlohů, co písní z hvozdů skal se vrací echy, co v sítí šeptů, v olších jaké vzdechy, div nevěřím zas v život starých bohů. Ne poupatům jen, ňadrům též je těsno, vše k slunci touží rozpnout se a kvésti, tím vinna vším jsi, sladkodechá Vesno! A vše tak mladé jest a svěží, ryzí, že v srdci cítíš mladosti sen kvésti a v očích pláč, když jiné není mízy. 67

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický