Marivaudage.

Jaroslav Vrchlický

Marivaudage.
Smrt na vyhublé herce parkem jede a v graciésním trupu svého sklonu se astrám kloní dvorně na záhonu a jilmům v snětě hází mlhy šedé. Kol kamenné si lávky zvláště vede, ví dobře, v dešti slavičích jak tónů zde sedávali dva, jimž jako clonu přes chrpy očí pavouk sítě přede. Na střeše vížky hvízdá větrnička a skřípá žalně v dušičkovém vzduchu a od hřbitova zaznívá skřek sýčka. Balkonů uschlý břečťan, větrů hříčka, se třese v sotva slyšitelném ruchu a tluče v okenice, slepá víčka. 86

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický