Sebevrahovi na jaře.

Jaroslav Vrchlický

Sebevrahovi na jaře.
Což ani úsměv májového nebe, ni petrklíč, kde ztuhla krůpěj zlata ze slunce v letu útlým stvolem jata, od chmurných břehů nezdržely tebe? Já neznal tě – leč lítost zlá mne střebe, po stopách tvého žití píseň chvátá, čím přetekla číš jeho vrchovatá a která ti ji podávala Hebe, Žeže ani sestry slza, úsměv matky v té době, jíž zní píseň tvorstva plesněplesně, kde nejlíp blouzní se za nocí světlých; Kdykdy vše zní láskou, slavíka zpěv sladký kdy sklání hlavy v akaciích zkvětlých, tvůj revolver byl děsný sarkasm Vesně. 93

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický