Sonet o lidských radostech.

Jaroslav Vrchlický

K dnu sestup, duše! Pověz sama sobě, jak malicherné jsou ty naše slasti, zda nejsou růže, zkvetlé nad propastí, zda nejsou hvězdy na zarostlém hrobě? A zkoušej, čím se nerv kdy zachvěl v tobě, zda vždycky nemusil jsi štěstí krásti? Na ňadrech lásky když jsi směl se třásti, zda nerovnala se tvá rozkoš mdlobě? A byly nejčistší, když nemoh’ měřit jsi dosah těch všech malicherných plesů, vždy spíš je tušil’s, než jsi je směl věřit. Teď před tebou jsou lonský šumot lesů, vln led, jejž vítr nedovede zčeřit, a v dlani kmeta hrst uschlého vřesu.

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

171. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vlastence. (Václav Jaromír Picek)
  2. Rodným sestrám. (Eliška Krásnohorská)
  3. Čechů chvála. (František Hajniš)
  4. Dcerám českým. (Boleslav Jablonský)
  5. Chvála malých. (František Jaromír Rubeš)
  6. Moje přání. (František Jaromír Rubeš)
  7. Sonet do památníku. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Našim ženám. (Jaroslav Tichý)
  9. 192. Což Čech v srdci chová jedinou jen lásku tělesnou, (František Sušil)
  10. Sbohem růže vonná, růže krásná, (Jan Neruda)