Chtivost.

Jaroslav Vrchlický

Chtivost.
Již vím, že jediné jest božství – vůle, chtít nebo nechtít, je ta osa světasvěta, kol které všecko hyne nebo zkvétá, v prach rozpadá se, neb tkví věčně v žule. Žel, člověk chabá každého jest půle: Chtít, a již nad anděla k nebi vzlétá, a nechtít, vidí, jak jest po všem veta, to poznal Vicklif, Kolumb, Hus i Skule. Chtít – nechtít! Obé může býti ctností, viz askety, jimž Borgia se chechtá, a dona Juana, jenž neměl dosti. Jen vůle stupňovaná ku chtivosti, když jeho Harpye svou oběť lehtá, se k činu vzpne, jenž čelí k budoucnosti. 100