Uklidnění.

Jaroslav Vrchlický

Uklidnění.
Tak nech svou hlavu vedle hlavy mojí. Kdos klepal. – Nech ho. – K čemu otvírati, jsem něhou znaven, skoro chtěl bych spáti, mně zdá se, anděl u mých skrání stojí. V Tvém pohledu se s láskou něha pojí. Vím všecko – čeho lze tu postrádati? O lesích sním, jež slední západ zlatí, nach plnou hrstí sype v černé chvoji. Tam kmen byl poražený, oloupaný, my na něm sedávali večer dlouho... les hořel západem jak štěstím tváře. Tam fantastická schodiště a brány, kdos po nich kráčel... Byla’s to ty, Touho? Já nevím, srdcem chví však Tvoje záře. 102

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický