Touhy.

Jaroslav Vrchlický

Zkad vzaly se? – Jsou v krvi, čivech, mase? Zná duše jich? Jsou pouze děti hmoty? Či zpívající ony jsou ty noty, kterými život plně ozývá se? Je ubít? Zmrtvit? – Darmo srdce ptá se, je žít, v jich hledět udupané knoty, je nechat bujet, v kolo nejistoty zda není sáhnout sledním ve zápase? A přec jen, „pokud toužíš, potud žiješ,“ ó protáhnout jich nozdrami kruh kázně, je celá moudrost Sokrata i Krista. Věř, v askesi nechť vlastní ňadra kryješ, co získáš? – V zrak jim bez pokrytců bázně se zadívat, jest svrchovanost jistá.

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

177. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duše a luza. (Antonín Sova)
  2. SONET. (Antonín Klášterský)
  3. SOUZVUK. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  5. Z LISTU – (Fred Grygar)
  6. IMPROVISACE NA STARÝ MOTIV. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. VZDECH. (Zikmund Winter)
  8. VODA. (Otakar Theer)
  9. NA CESTU. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V nemocnici. (Sigismund Bouška)