Touhy.

Jaroslav Vrchlický

Touhy.
Zkad vzaly se? – Jsou v krvi, čivech, mase? Zná duše jich? Jsou pouze děti hmoty? CiČi zpívající ony jsou ty noty, kterými život plně ozývá se? Je ubít? Zmrtvit? – Darmo srdce ptá se, je žít, v jich hledět udupané knoty, je nechat bujet, v kolo nejistoty zda není sáhnout sledním ve zápase? A přec jen, „pokud toužíš, potud žiješ,“ ó protáhnout jich nozdrami kruh kázně, je celá moudrost Sokrata i Krista. Věř, v askesi nechť vlastní ňadra kryješ, co získáš? – V zrak jim bez pokrytců bázně se zadívat, jest svrchovanost jistá. 124