Kouzlo polibků.

Jaroslav Vrchlický

Kouzlo polibků.
Nech takto nazpět ležet hlavu krásnou, já sesbírám již rtů tvých řeřabiny, na sladkých očích dlouhých řas nech stíny i jimi planou dost svou září jasnou. A neptej se, zda v skutku svatí žasnou s hvězd výše patříce k nám ve hlubiny, zda andělé ve bílé muselíny tvář studem kryjí v řízu mlhořasnou. Mlč! Oni též to sladké kouzlo znají, jež v polibcích se na rty nahé tají, jak Sappho znala je v těch dlouhých, bezdných. Jak mohla bys mi jinak vysvětliti tvých očí jiskry, které denně svítí? Jsou vylíbány, věř, z prostorů hvězdných. 137

Kniha Prchavé iluze a věčné pravdy (1904)
Autor Jaroslav Vrchlický