XVIII. V hospodě kdes poutník unavený

Jaroslav Vrchlický

V hospodě kdes poutník unavený nocleh ždál jsem, vlídně byl mi přán, měkké lože, čtyři bílé stěny, leh’ jsem klidně, svojí dumy pán. Chtěl jsem usnouti – v tom v jizbě vedle dětský pláč se ozval, žalně zněl, chvíli lkal, já mnil, že ztichne hnedle, v tom však hlasněj zazněl a se chvěl. Dítě trpí – co, nemůže říci. Noc je dlouhá – vědět jen a znát, proč tak pláče? – Rychle zhasím svíci, stáhnu přikrývku a toužím spát. Ale dítě neunavně kvílí... Věčný Bože, co v tom pláči zní? Matka darmo nad lože se chýlí, otec beze rady patří k ní. Proč to dítě naříká a pláče? Poutníkem na žití prahu jest, starého zde budí chodce, spáče, lidskou bídou, poutí věčných hvězd. A já ptám se: Kdo v tom lépe jesti, dítě prosté, či já, vše jenž znám, ztracené já, ono příští štěstí, spolu svorní v tom: Vše k čemu, kam? Tak jsem snil – konečně dítě ztichlo, všecko spalo, dále kráčel čas... Mně však u srdce to divně pichlo, chtěl bych sám jak dítě plakat zas.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

89. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LETNÍ VEČER. (Louis Křikava)
  2. BLOUZNĚNÍ (Arnošt Ráž)
  3. Prach. (Karel Červinka)
  4. Zlatá moucha. (Antonín Sova)
  5. NOKTURNO. (Rudolf Illový)
  6. PÍSEŇ CIZÍ BOLESTI (Karel Toman)
  7. Jak hodin hlas je podivný! (Jaroslav Vrchlický)
  8. Touha samoty. (Jiří Karásek)
  9. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  10. Ozvěna štěstí. (Emanuel z Čenkova)