XXXII. Cestou jsem si zpíval,

Jaroslav Vrchlický

Cestou jsem si zpíval, nepomyslil na lidi; kos i drozd i vrabec v poli se mnou pěli ve svévoli, však nás Pán Bůh roztřídí. Každý z nich jen sobě zpíval, žádný z nich se nedomníval, že jej o tu krůpěj zpěvu zlobný jazyk ošidí. Kos i drozd i vrabec v poli, publikum jich – keř a strom... Do mne kdosi prásknul holí, že prý zpívám „po někom!“ Chyba lávky, milý brachu, na tuto zeď škoda hrachu, také z tebe nemám strachu, jak chci, zpívám, co dá Bůh, škoda – že se plazíš v prachu, co mou říší – volný vzduch!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dělat, chudák, koukat, nos, kapsa, huba, počkat, krk, vyndat, čert

448. báseň z celkových 674

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Úvod. (Heřman Městecký)
  2. OSEL A LIŠKA (Karel Havlíček Borovský)
  3. Les to viděl. (Václav Antonín Crha)
  4. Rci, krákoravý havrane... (Adolf Heyduk)
  5. XLV. ČESKÝ SEDLÁK. (František Ladislav Čelakovský)
  6. SONET PLAGIÁT (Viktor Dyk)
  7. Píseň státnická. (Viktor Dyk)
  8. báseň bez názvu (Ferdinand Tomek)
  9. VAGABUND. (Josef Svatopluk Machar)
  10. XCVI. Ten moudrý, tichý, dobrý lid (Jan Duchoslav Panýrek)