XXXII. Cestou jsem si zpíval,

Jaroslav Vrchlický

XXXII.
Cestou jsem si zpíval, Cestou jsem si zpíval,
 nepomyslil na lidi; kos i drozd i vrabec v poli se mnou pěli ve svévoli, však nás Pán Bůh roztřídí. Každý z nich jen sobě zpíval, žádný z nich se nedomníval, že jej o tu krůpěj zpěvu zlobný jazyk ošidí. Kos i drozd i vrabec v poli, publikum jich – keř a strom... Do mne kdosi prásknul holí, že prý zpívám „po někom!“ Chyba lávky, milý brachu, na tuto zeď škoda hrachu, také z tebe nemám strachu, jak chci, zpívám, co dá Bůh, škoda – že se plazíš v prachu, co mou říší – volný vzduch! 53

Kniha Písně poutníka (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický