XLIV. Pokosené luhy v záři měsíčné!

Jaroslav Vrchlický

Pokosené luhy v záři měsíčné! Jaká vůně sytá, jaký země oddech, jaké zjevy, stíny, tvary rozličné, jaká svěžest v květech, jaká zralost v plodech! Matko země, mladá stejné po věky, odkud v tvoje žíly vždy ten dech a žáry? Po všech katastrofách síla, bezděky v nové vtělovat se dechy, tóny, tvary? Pokosené luhy v slunci poledním, z vůně vaší cítím země oddychání, až s tím dechem jedním, mocným, výsledním splyne v akkord každý sen můj i mé přání. Matko země, mladá, z kostí dětí svých nesmrtelnost piješ, odvahu i vzlety, poupaty a květy zkrušit led a sníh, ptákům ztužit křídla v let za nové světy. A já v moři vůně kráčím jako v snách, s duší tvojí, matko, duše má se mísí, a nad strží kosmu, jako na nitkách vlastní příze pavouk, chvěje se a visí...

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

453. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MLÁDÍ. (Antonín Sova)
  2. U ZÁTOKY (Antonín Sova)
  3. VLAST (Hermor Lilia)
  4. None (Adolf Racek)
  5. Dva bývali, jimž osud, zastřen tmou, (Hermor Lilia)
  6. STVOŘENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. DVA HLASY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ptej se slunce, země, mraků, (Jan Evangelista Nečas)
  9. STÍNEM I JASEM. (Čechoslav Ostravický)
  10. Záhady. (Josef Václav Sládek)