Jak v příboji vlny letíš v před,
ó překotné mládí. Zem kvete stará
tvým zmlazena dechem. Do květů jara
svůj zavíráš svět...
Tvůj zjitřený proud
bez konce a divě hárá.
Pod nejprudšími mraky
a za zámořskými ptáky,
za čerstvými větry chceš dout...
Když v pohodě tvojí
však první den jarní nehnutě stojí
jak veliké přislíbení,
a květy se bělí v rovině bez dechu
bez zvláštní touhy a snění,
tu dávné úrody, dávné činy
jsou nadějí překonány
v den úrody nebývalý a jiný, –
tak svítíš, ó Mládí,
tak přislibuješ,
tak voníš, tak žhnou tvé vany...
Ty od všeho učíš se životu:
po růži voníš rudé,
po lilii bílé svítíš,
po kopřivě jarní žeháš!
Po vznešeném lidství toužíš
i s vulgaritou si leháš...
Ty od motýle, jenž těká všude,
máš barevný sen a touhu.
Ty po včelí toužíš píli,
i rozmary krví rudé
tě střemhlavě pudí a ženou...
l od stezky křivolaké,
kde horský vzduch stoupajíc cítíš,
se učíš jít k cíli, dál k cíli,
kde horská pásma se klenou...
Tvé žádostné srdce
před pustými zděmi
si sázívá čerstvé růže.
Dnů obzory otázkami
si tisíci zalidnit může.
A včerejší pravda-li dohořívá,
o nové si bezstarostně zpívá...
Tvůj rozum šeď vzývá, je lidský.
Před stroji číhá
jak pavouk a loví
jich kyvy a přesně
se učí vždycky
jích práci, k níž nutí tě nový
den, zmoci vše, mechanicky,
pro dobro vyšší,
řád, stavbu a smysl
nezrozených příštích říší...
Tvá žádost tryská
jak ze skály pramen.
Tu blýská,
tu divě šumí,
tu pění se a tříští se, padá,
tu zaúpí, řítí se, divoce hárá,
jak objímajících sta ramen...
Když mlčet se učíš od nocí,
po sovím letu
tajemně lítat,
snad dočkáš se puklých kalichů
mnohého květu,
než bude svítat...
Když učíš se řeči
vod, slunce a lesů,
měst, samot a hrobů,
desk, smývaných věky,
tvé rozkoše budou čistší a větší
než předchůdců těch, kdož znali
i ústrky žití a zlobu...
Od důvěřivých, jichž plameny čistě hoří
když Nadějí, věrných panen
své žíznící hvězdy
ty rozžehneš a v té zoři
ti nové vzplá krásy víra,
ty, dítě země i síly i krásy,
až zahoříš jí a vzplaneš,
pak v úžasném růstu jejím
žák vděčný všehomíra,
se hodno svých podsvětných bohů staneš...