MLÁDÍ.

Antonín Sova

Jak v příboji vlny letíš v před(Na) ó překotné mládí Zem kvete stará(Na) tvým zmlazena dechem Do květů jara(Na) svůj zavíráš svět(Na) Tvůj zjitřený proud(Na) bez konce a divě hárá(Na) Pod nejprudšími mraky(Na) a za zámořskými ptáky(Na) za čerstvými větry chceš dout(Na) Když v pohodě tvojí(Na) však první den jarní nehnutě stojí(Na) jak veliké přislíbení(Na) a květy se bělí v rovině bez dechu(Na) bez zvláštní touhy a snění(Na) tu dávné úrody dávné činy(Na) jsou nadějí překonány(Na) v den úrody nebývalý a jiný(Na) tak svítíš ó Mládí(Na) tak přislibuješ(Na) tak voníš tak žhnou tvé vany(Na) Ty od všeho učíš se životu(Na) po růži voníš rudé(Na) po lilii bílé svítíš(Na) po kopřivě jarní žeháš(Na) Po vznešeném lidství toužíš(Na) i s vulgaritou si leháš(Na) Ty od motýle jenž těká všude(Na) máš barevný sen a touhu(Na) Ty po včelí toužíš píli(Na) i rozmary krví rudé(Na) tě střemhlavě pudí a ženou(Na) l od stezky křivolaké(Na) kde horský vzduch stoupajíc cítíš(Na) se učíš jít k cíli dál k cíli(Na) kde horská pásma se klenou(Na) Tvé žádostné srdce(Na) před pustými zděmi(Na) si sázívá čerstvé růže(Na) Dnů obzory otázkami(Na) si tisíci zalidnit může(Na) A včerejší pravda li dohořívá(Na) o nové si bezstarostně zpívá(Na) Tvůj rozum šeď vzývá je lidský(Na) Před stroji číhá(Na) jak pavouk a loví(Na) jich kyvy a přesně(Na) se učí vždycky(Na) jích práci k níž nutí tě nový(Na) den zmoci vše mechanicky(Na) pro dobro vyšší(Na) řád stavbu a smysl(Na) nezrozených příštích říší(Na) Tvá žádost tryská(Na) jak ze skály pramen(Na) Tu blýská(Na) tu divě šumí(Na) tu pění se a tříští se padá(Na) tu zaúpí řítí se divoce hárá(Na) jak objímajících sta ramen(Na) Když mlčet se učíš od nocí(Na) po sovím letu(Na) tajemně lítat(Na) snad dočkáš se puklých kalichů(Na) mnohého květu(Na) než bude svítat(Na) Když učíš se řeči(Na) vod slunce a lesů(Na) měst samot a hrobů(Na) desk smývaných věky(Na) tvé rozkoše budou čistší a větší(Na) než předchůdců těch kdož znali(Na) i ústrky žití a zlobu(Na) Od důvěřivých jichž plameny čistě hoří(Na) když Nadějí věrných panen(Na) své žíznící hvězdy(Na) ty rozžehneš a v té zoři(Na) ti nové vzplá krásy víra(Na) ty dítě země i síly i krásy(Na) až zahoříš jí a vzplaneš(Na) pak v úžasném růstu jejím(Na) žák vděčný všehomíra(Na) se hodno svých podsvětných bohů staneš(Na)

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

764. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRIMULA MINIMA. (Antonín Klášterský)
  2. HLAS VNITŘNÍ. (František Táborský)
  3. Jak lístek na lípě se zticha chvěje, (Jan Evangelista Nečas)
  4. VER SACRUM. (Xaver Dvořák)
  5. mrazivé jaro (Stanislav Kostka Neumann)
  6. ZTRACENÉ JARO (Stanislav Kostka Neumann)
  7. XLIV. Pokosené luhy v záři měsíčné! (Jaroslav Vrchlický)
  8. PŘÍRODA A BÁSNÍK. (Zikmund Winter)
  9. JARNÍ MEDITACE. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Věčný přerod (Xaver Dvořák)