ZTRACENÉ JARO

Stanislav Kostka Neumann

Pták ještě zpívá. Květů všude plno. Strašlivým proudem jaro rozlévá se a – nedosažitelno pro mě – plyne šílenou rychlostí a zmizí zase, mimo mne plynouc, předem jsem je ztratil, oslepen, zlomen, spoután náměsíčně, vše pronikajíc nepronikne oblak, jímž celý zahalen jsem ustavičně. Což ptačí písně, za nimiž jsem chodil s pokojnou myslí do polí a lesů, proniknout mohou k srdci, které plno jediné touhy, jediného děsu? Jak něha květů půvabem svým křehkým okouzlit sensibilitu mou může, když touhy něha vražedná ji svírá a pěstuje v ní krvavé své růže? Zřím zeleň rostoucí, leč jako plátno, po kterém ve dne, v noci rozvíjí se svět s novou osou, jinak zlý a slunný, s ovocem tropů v domorodé míse. Ó, všudypřítomná, ó sladkohořká ty loupežnice krutá, jak je smutné to jaro, které pohádkou mi bývá! A marně ptám se, je-li to tak nutné. A marně mocnostem všem vyčítávám, nic nevěda než to, že omámený tě všude cítím, všude s sebou nosím, přízraku živý se sterými jmény.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

307. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Prolog (Stanislav Kostka Neumann)
  2. MLÁDÍ. (Antonín Sova)
  3. Na všem žití leží věčna stín. (Adolf Heyduk)
  4. STAŘEC. (Richard Weiner)
  5. Věčný přerod (Xaver Dvořák)
  6. HYMNUS. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Noc bez svítání. (Adolf Heyduk)
  8. None (Adolf Racek)
  9. *** (Viktor Dyk)
  10. Kritikům. (Josef František Karas)