Noc bez svítání.

Adolf Heyduk

Když ptáci hnízda vijí v jarní chvíli, vždy upomínkou rozrušen se chvím; v mém srdci šedí sedmihlásci kvílí nad hnízdem štěstí smrtí vybraným. Zda nad světem as najdu – kdo mi poví? – ten slunný paprsek, jenž zde mi zhas’? Zda bude krásnější můj život nový, či k slzám odsouzen lkát budu zas? Proč člověk k budoucnosti klíčů nemá, proč pochybnostmi ryt je v ňadrech svých, proč ústa věků minulých je němá a němá ústa věků budoucích? A všecko mlčí jen a všecko strne – sfinx hrozná to, vše vůkol ní je mrak – a čím víc otázek se na ni hrne, tím více kamení jí ret i zrak. To mlčení je smrti přetajemné, to záhad krutě neúprosná moc, to moře věčnosti jsou vlny temné, to bez svítání odvěká je noc. –

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

813. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BÁSNÍK (František Serafínský Procházka)
  2. In memoriam E... (Jaroslav Vrchlický)
  3. Věčný přerod (Xaver Dvořák)
  4. Píseň shasínající lampy. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Ba k čemu vše, když smrť vždy na nás čeká, (Fanda Šimková-Uzlová)
  6. V samotě. (Vojtěch Pakosta)
  7. nad filmovou fotografií eskymácké matky (Stanislav Kostka Neumann)
  8. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. STROM (Otokar Fischer)
  10. Prolog. (Růžena Jesenská)