STROM

Otokar Fischer

Být k slunci rozkřídlen jak nesmrtelných syn, mít v očích kosmu jas, ne rmut, ne stín, chtít slyšet píseň sfér a vpít se v světů proud, bít křídlem do prázdna – a procitnout – – ne pták, ne z báje mrak... A teprv nyní, kdy vím, že dávám stín a oblak že mne stíní, já také za dne zřím hvězd, nevídaných dřív, tak bělozvučnou přízi, já rytmu rozumím, když kmenem tekou mým ty zcela pozemské, ty nejvzdušnější mízy, a písním větru náruč rozevřenu, až po korunu zvon, já všecek od kořenů zním.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

171. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BÁSNÍK (František Serafínský Procházka)
  2. Věčný přerod (Xaver Dvořák)
  3. KEPLERŮV HŘÍCH. (Eliška Krásnohorská)
  4. NÁVRAT. (Louis Křikava)
  5. None (Adolf Racek)
  6. XXXI. Linií, tvarů tichou hudbu kreslí, (Antonín Macek)
  7. HYMNUS. (Jaroslav Vrchlický)
  8. 5. Nebe! jestli milost nehoří (Josef Vlastimil Kamarýt)
  9. NAD CIZÍ PÍSNÍ. (Antonín Klášterský)
  10. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna, (František Leubner)