STROM

Otokar Fischer

STROM
Být k slunci rozkřídlen jak nesmrtelných syn, mít v očích kosmu jas, ne rmut, ne stín, chtít slyšet píseň sfér a vpít se v světů proud, bít křídlem do prázdna – a procitnout – – ne pták, ne z báje mrak... A teprv nyní, kdy vím, že dávám stín a oblak že mne stíní, já také za dne zřím hvězd, nevídaných dřív, tak bělozvučnou přízi, já rytmu rozumím, když kmenem tekou mým ty zcela pozemské, ty nejvzdušnější mízy, a písním větru náruč rozevřenu, až po korunu zvon, já všecek od kořenů zním. 37

Kniha Poledne (1934)
Autor Otokar Fischer