***

Viktor Dyk

A jde-li tu poutník, tož rychleji spěchá. Není v něm nic, co vzpomíná. Neslyšet ani vlastního echa, že je tak smutná krajina. Umlklo všechno v nitru chorém. Jdeš v plaché nějak pokoře. Zapadá slunce za obzorem, jak nořilo by se do moře – Zeleně není, v oblacích hoře, pták přes tu cestu neletí. Ten, kdo zde svoji brázdu oře, je v zakletí a prokletí. Nic neláme, nic nepřeruší prostoru velké linie. A je tak ticho, mrtvo v duši, že ticho to kdys zabije...

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

418. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JDA KOLEM HROBU NEZNÁMÉHO ČLOVĚKA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Pozdě. (Karel Babánek)
  4. pralesem (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Antonín Chitussi. (Sigismund Bouška)
  6. PÍSEŇ DÍTĚTI. (Antonín Sova)
  7. RADOST (Hermor Lilia)
  8. KDYŽ JSTE SE DÍVALA NA MOŘE... (Josef Merhaut)
  9. Na všem žití leží věčna stín. (Adolf Heyduk)
  10. ZTRACENÉ JARO (Stanislav Kostka Neumann)