***

Viktor Dyk

***
A jde-li tu poutník, tož rychleji spěchá. Není v něm nic, co vzpomíná. Neslyšet ani vlastního echa, že je tak smutná krajina. Umlklo všechno v nitru chorém. Jdeš v plaché nějak pokoře. Zapadá slunce za obzorem, jak nořilo by se do moře – Zeleně není, v oblacích hoře, pták přes tu cestu neletí. Ten, kdo zde svoji brázdu oře, je v zakletí a prokletí. Nic neláme, nic nepřeruší prostoru velké linie. A je tak ticho, mrtvo v duši, že ticho to kdys zabije... 55

Kniha Stará galerie (1933)
Autor Viktor Dyk