mrazivé jaro

Stanislav Kostka Neumann

těch květů, květů nejvíce je líto, i v mrazném jaru nutno rozkvétat, a to, co něžného je uvnitř skryto, se bez slunce a bez včel musí vzdát. smutkem a šerem vegetace pučí, co ovoce je v nocích zmařeno, a přece zelená se dny, jež mučí, a přece léto je nám souzeno. ať hynou poupata a do hnizd sněží, nic bez obětí nemáš na světě, ať obloha se nepřátelsky ježí, ta země naše přece rozkvete. to dělá jednota a strašná vůle, jež z větví, ze stromů se dere ven. co zmůže mračen efemerní zvůle, řád v souzvuk obrátí, až – přijde den.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

825. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VER SACRUM. (Xaver Dvořák)
  2. MLÁDÍ. (Antonín Sova)
  3. PRIMULA MINIMA. (Antonín Klášterský)
  4. Klamné jaro. (Milan Fučík)
  5. HLAS VNITŘNÍ. (František Táborský)
  6. Záhady. (Josef Václav Sládek)
  7. Vina. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Jak lístek na lípě se zticha chvěje, (Jan Evangelista Nečas)
  9. PODZIMNÍ MEDITACE. (Adolf Brabec)
  10. PŘI ZPRÁVĚ O SMRTI GIOSUÈ CARDUCCIHO. (Jaroslav Vrchlický)