Noc prchá k lesům z tmavé její číše(J5f)
den mladý pije zlato červánkové(J5f)
nad obzor mlhy vznášejí se výše(J5f)
a hloub se noří v moře blankytové(J5f)
snad táhnou s nimi plaché noci snové(J5f)
Nad rybníkem hle bílé páry hrají(J5f)
a každou chvílí v tvary splynou nové(J5f)
z nich blesky slunce mocně prokmitají(J5f)
či snad jsou závojem ve kterém bůh se tají(J6f)
Ó jestli kdy tož nyní bůh je blízko(J5f)
ó jestli kdy teď zjevuje se světu(J5f)
teď mluví k zemi pohleď na křovísko(J5f)
kde rosy lesk se snoubí s leskem květů(J5f)
i z osení jak skřivan vzpjal se k letu(J5f)
Kol hlavy mé neznámé tiché vlání(J5f)
jak tisíc kol by modlilo se retů(J5f)
v to ticho teď zvon vdech své ave ranní(J5f)
a borů svěží šum se mísí v jeho lkání(J6f)
A mluví zvon V života vlnobití(J5f)
ó poutníče když hvězda tvoje hasne(J5f)
výš k nebi hleď dnes ve blescích se vznítí(J5f)
a v noci má zas modro své juž jasné(J5f)
Ó věř jen věř toť cíl tvé pouti časné(J5f)
A když tvůj duch ve věčnosti číš skane(J5f)
jak hvězda s víček noci tmavořasné(J5f)
tou vírou on před trůnem boha stane(J5f)
a jeho dechnutím k věčnému žití vzplane(J6f)
A mluví bor Jen příroda jest bohem(J5f)
jen v ní to zřídlo nesmrtelné síly(J5f)
kam ona svým se plným skloní rohem(J5f)
tam vzplanou slunce bují květ i býlí(J5f)
z nichž ani prášek v nic se nerozptýlí(J5f)
A člověk Blud vždy bude jeho věnem(J5f)
dokud se k ní jak k matce neuchýlí(J5f)
co krůpěj zmizí v moři rozbouřeném(J5f)
však ona půjde dál v svém toku neproměnném(J6f)
Ztich zvon i les Já mlčky hlavu skláním(J5f)
a duch se chvěje v pochyb víru sterém(J5f)
zde mezi žitím mezi umíráním(J5f)
zde mezi jitrem mezi předvečerem(J5f)
ó Pane rci kam dojdeme tím šerem(J5f)
kde cíl jest náš kol vidím všecko kvésti(J5f)
i vlny zřídla jistým plynou směrem(J5f)
ve výši skřivan jásá ve svém štěstí(J5f)
vše kráčí cestou svou jen člověk na rozcestí(J6f)