Duch lidský.

Josef Kalus

Duch lidský ve svém rozvoji mé srdce plní radostí; mlh ranních v jemném závoji on vstoupá z věku temnosti jak slunce k nebes výsosti. Leč bol mou duši proniká, když myslím si jej v zenitu, kdy tajemství vše zodmyká, vše odhalí, co ve skrytu, a počne klesať s blankytu. A k západu se nachýlí a klesne v moře věčnosti – Noc kolem, kdo pak rozptýlí? Snad slunce nové jasnosti? Či vše zanikne v temnosti? Po dlouhé noci vzejde zas a shasne, znova vzplápolá? tak jak se roční střídá čas, den s nocí, věčně do kola? Těm myšlenkám kdo odolá?!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

953. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Záhady. (Josef Václav Sládek)
  2. KLID. (Růžena Jesenská)
  3. NOČNÍ KONTEMPLACE. (Zikmund Winter)
  4. VŮDCE (Jan Opolský)
  5. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  6. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna, (František Leubner)
  7. SLEPCI. (Antonín Macek)
  8. JED SAMOTY (Jan Opolský)
  9. Vstříc tajům věčna. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  10. Pro velikou lásku (Rudolf Medek)