Duch lidský.

Josef Kalus

Duch lidský.
Duch lidský ve svém rozvoji mé srdce plní radostí; mlh ranních v jemném závoji on vstoupá z věku temnosti,temnosti jak slunce k nebes výsosti. Leč bol mou duši proniká, když myslím si jej v zenitu, kdy tajemství vše zodmyká, vše odhalí, co ve skrytuskrytu, a počne klesať s blankytu. A k západu se nachýlí a klesne v moře věčnosti – Noc kolem, kdo pak rozptýlí? Snad slunce nové jasnosti? Či vše zanikne v temnosti? Po dlouhé noci vzejde zas a shasne, znova vzplápolá? tak jak se roční střídá čas, den s nocí, věčně do kola? Těm myšlenkám kdo odolá?! 119

Kniha Písně (1882)
Autor Josef Kalus